úterý 18. dubna 2017

Svojkov

Počasí je na prda tak je koloběžka chuděra u ledu. Profituje z toho Kesina, která se mnou absolvuje keškovací výlety. V úterý jsem se vydal na minivýlet na tanvaldský Špičák. Je tam totiž jedna keš, která mi chyběla do matrixu. Matrix je tabulka všech kombinací obtížnosti a terénu nalezených keší. Tak teď ještě tři, ale je to pěkná fuška.

matrix

pod Špičákem

V pátek jsme s Pájou zamířili do okolí Svojkova, kde mělo být lepší počasí než v Liberci a Českém Ráji. Počasí vyšlo krásně. Navštívili jsme Dědovy kameny, Modlivý důl, vrch Slavíček a další nepojmenovaná místa, kde byla spousta skal. A nakonec jsem Páje koupil kremrole. :)

všude zeleň 

krásné výhledy 


skalní místnosti


vrch Slavíček 



skalní okna 

A zase místnůstka. :)

V sobotu jsme hodně uklízeli a byli jen na krátké procházce na Prosečském hřebeni. A v neděli byla Pája v práci. Já a Kesi jsme vyrazili zase do Svojkova pro pár zapomenutých keší. Keškování se sice moc nedařilo, ale i tak tam bylo krásně. Chvíli slunečno, chvíli kroupy a tak pořád dokola. :-)

skalní schody


skalní kostel 


hraboš kropenatý :)

Bílá paní




výhledy

malý ohýnek na místě už založeného ohniště

U auta jsem zjistil, že máme pořád spoustu času, tak jsme se přesunuli ke Cvikovu a udělali ještě malý výlet v okolí křížové cesty. Tam se počasí střídalo ještě rychleji. Bundu jsem ale nechal v autě a vzal si památeční vestu. Památeční proto, že ji mám ze svého prvního polovičního ironmana. Ta zelená barva není úplně do přírody, ale vesta je moc pohodlná.

 křížová cesta




 skalky u Cvikova

Už se to zase žene.

neděle 9. dubna 2017

Test "dospělých" koloběžek

Citelně se ochladilo a počasí stálo tento týden za prd. Ale podařilo se mi jednou vyběhnout a ani jsem nezmokl. :-) A aby to nebyla taková nuda, dal jsem si stovky na stadionu. Běžel jsem maximálním úsilím a pak vždy 300 m vyklusával. Rozklus a výklus na grafu není. A ne, žádný návrat k běhu nechystám, jen mi to takhle přišlo zábavnější, než běhat po lese a koukat, kolik už mám natočeno a kdy to můžu otočit domů. :-)
grafík

V pátek taky pršelo, tak jsem vymyslel, že půjdeme s Kesinou hledat kešky. Kousek za Rychnovem je taková pěkná lesní série o 12 keších, tak akorát na procházku za deště. Mělo to něco do sebe. Všude zeleno, potůčky a nebylo dusno, jako pak v sobotu. Kešky jsme našli všechny, Kesi prohnala srnky a tak jsme byli oba spokojení.

zase houba 

Kesi ve svém živlu.

a v mlze

my dva 

50 odstínů zelené

údolí s potokem

smraďoch :-D

Na sobotu jsem si domluvil testování Kickbiku Cruise Max se zahnutými řidítky. Tato řidítka jsou netradiční v tom, že jsou opravdu hodně zahnutá a prý moc pohodlná. Na můj vkus jsou ale až moc dlouhá a při sportovnější jízdě mi úplně nesedí. Navíc je s nimi řízení živější, což je nevýhoda při řízení jednou rukou. Ale pomalá kochací jízda a la paní radová je s nimi úžasná. Naštěstí existují řidítka tvarem mezi těmito a klasickými rovnými a ta budou ta pravá. Rovná řidítka měl i Morxes Sport SL, který tam byl taky na půjčení a majitel mě nechal chvíli projet. Ten přechod z extrémně zahnutých na úplně rovná byl ale celkem nepříjemný. Jinak jelo Morče (Morxes) jako z praku.

S trochu nepřesnosti by se dalo říci, že tohle jsou dvě koloběžky, mezi kterými jsem se rozhodoval. Jen místo koloběžky Morxes Sport s 28" kolem mám v merku model Cavia s 26" koĺem. Ta úplně velká kola sice o něco lépe jedou, ale menší kolo dělá koloběžku zase obratnější a koloběžky s velkými předními koly se mi tak nelíbí. Kickbike je koncipován jako Cruiser, takže má tomu odpovídající pneumatiky a sice by se dal přezout, ale byl by to další výdaj. Nová Morčata mají přípravu na dva košíky a je to český výrobek. Na Kickbiku se mi moc líbí ten ladný tvar, na Morčatech zase možnost cokoliv přichytit na rám. A pak jsou tu "drobnosti" jako je nošení (obě koloběžky se drží za "krk" výborně) nebo zamykání. Kickbike zamknete, zloděj sundá kolo, vyvlékne zámek, nandá kolo a máte po koloběžce. Ale zase má dvě možné polohy zadního kola. Ta nižší zvedne rám vzadu i trochu vepředu a máte vyšší světlou výšku. Ale musí se seřídit i brzdy. Jo koloběžky jsou věda. :-D Kdo by se chtěl projet, najde si kontakt na poslední fotce. :-)


Kickbike Cruise Max

Jako pán. :-)

Kickbike a Morče 

Po testování koloběžek jsem zamířil na Vranovský hřeben. Nejdřív na jednu a pak i na druhou stranu - tu se Suchými skálami. Ty jsem dosud znal jen z dálky. Po sobotě musím říct, že pro mě jako nehorolezce jsou z dálky lepší. Když jsem byl u nich, našel jsem vždycky pěknou pěšinku, která ale končila na kraji srázu nebo u žebříku a musel jsem se vracet. Po opuštění Vranovského hřebenu jsem to stočil na Vrát a Železný Brod, odkud jsem jel vlakem domů. Výlet to nebyl dlouhý, ale nějak špatně jsem se oblékl a buď mi byla zima nebo vedro.

strašidlo u keše 

nad Malou Skálou

horolezec :-)


Suché skály

iThinkBeer

Vrátské panoráma 

úterý 4. dubna 2017

Víkend v okolí Hradčan

Ve čtvrtek jsem odevzdal disertaci, takže začátkem týdne moc času nebylo. Ve čtvrtek ráno jsem se byl proběhnout a během toho jsem zjistil indicii k jedné keši. Ale protože mě slimáčí tempo nebavilo, dal jsem si pár rovinek a byl jsem z toho KO celý den. :-D

V pátek jsem měl volno, tak jsem byl na koloběžkovém výletě. Vlakem jsem se nechal vyvézt do Křižan, cestou pokecal s párkem cyklistů a cesta tak utekla rychle. Z Křížan jsem to chtěl pustit do údolí, ale trochu mě zlobily asi do půlky naplněné brašny. Zlobily celou cestu. Buď jejich přední části zasahovaly do předního kola nebo se koloběžka při tlačení na písku a kořenech překlápěla dopředu. Na první problém pomohl klacek zasunutý mezi brašny, na druhý pomáhalo přední kolo nadlehčit. Ale byla to makačka, Navíc jednostranná. Potřebuji novou koloběžku. :-D Na silnici super, ale v terénu je tlačení opruz. :)

Ale jinak to byl výlet úžasný. Po shození akademického břímě (obhajoba je až v květnu :)) se mi jelo parádně. Z Křižan jsem to vzal přes Osečnou a hladkou cyklostezku kolem Hamru do Hvězdova, kde měla být hospoda. Byla, ale zavřená. Cestou jsem si pod Stohánkem dal gáblík a další občerstvovací přestávku jsem si udělal u letiště v Hradčanech. Tam jsem si napnul hamaku, kterou jsem si koupil v úterý v Decathlonu. Od úterý jsem zjistil, že se má ležet šikmo a nebýt zapadlý vlastenec. Hamaka je skvělá. Malá a pohodlná. Jen jsem si dokoupil ploché popruhy a vážu vůdcovským (UIAA) uzlem. Lépe to drží a je to šetrnější ke stromům.

Cestou jsem lovil kešky a opuštěnou koloběžku maskoval přírodním materiálem. A ty největší krpály jsem absolvoval pěšmo. Například kopec se zříceninou Doubek, ze které už jsou jen obranné valy navíc rozryté vojáky.

Z letiště jsem se vydal směrem na Provodín a to už jsem měl docela žízeň. Cestou jsem se zastavil u Psího kostela a užil si tlačení nahoru po kořenech a dolů po kamenech. :-) Pak jsem odchytil předjíždějícího cyklistu a ten mi poradil, že v Jestřebí bude určitě otevřená hospoda. Nakonec byla už v Provodíně - taková malá pro cyklisty. Dal jsem si pivko a malinovku a pak vzhůru na Spící pannu. Spící panna je skála s dalšími dvěma názvy: Lysá skála a Provodínské kameny. Vypadá trochu jako z filmu "Blízká setkání třetího druhu" a moc se mi líbila. Z ní to už bylo coby kamenem dohodil do České Lípy, kde jsem se ještě nacpal těstovinami se zelím, které jsem si vezl taky sebou.

zapadlý úterní vlastenec - takto ne

špatné těžiště

maskování koloběžky

neprůjezdný terén

svačinka u Stohánku

koloběžko-selfie

kámoši :-D

opalovačka


veget u letiště

letiště

hangáry

osamělý jezdec :-)



Psí kostel

PIVO!!!

výhledy

Spící panna

a její obyvatelka


a výhledy z vrcholu

bývalý pískovcový lom

trasa

V sobotu jsem vyrazil s kolegou kačerem na houby. Tedy přesněji na jednu velkou houbičku - sérii keší poblíž Kuřívod. Les je tam takový nezajímavý (rozuměj: žádné skály a samá rovina), ale bylo krásné počasí a tak jsme se vybavili proviantem a vyrazili. Měl jsem už z minulých výprav šest keší odlovených a tak jsem znal trochu terén a věděl, že to nebude úplně zadarmo. Nakonec to bylo cca 20 km cestou necestou. Chvílemi po široké cestě a chvílemi přes pořezané kmeny. A objevil jsem březový nádor na padlé bříze, tak jsem si ho schoval a na konci výpravy se pro něj vrátil a táhl se s ním k autu. :-) Docela se pronesl, ale bude z něj mistička. :-) Nakonec jsme ještě zajeli na jednu Earthcache a prozkoumali opuštěný lom.

Houbička

spousta bříz

odpočinek u keše

s úlovkem na hlavě

nádor v autě

opuštěný lom

poklad

svatozář

No a v neděli jsem vzal Páju na místa, která jsem objevil v pátek. Auto jsme nechali v Hradčanech, chvilku šli po asfaltce a pak zašli do lesa a skoro nikoho nepotkali. Byli jsme zase v Psím kostele, u Skalní brány a viděli jsme spoustu dalších skal. Psí kostel byl obsazený rodinkou, ze které nás nejvíce zaujal pán v bederní roušce. Asi Living History. :-) A měli jsme s sebou výbornou drožďovou pomazánku a meruňkové taštičky. :-) A Pája Metaxu. :-D

K těm Psím kostelům. Věděl jsem o jednom v okolí Sloupu a myslel jsem, že jde o jedinečný název. Ale díky jedné keši jsem zjistil, že to je jinak. "Psí" znamenalo něco špatného - psí víno, psí kostel atp. a těchto "kostelů" tedy je mnohem více.


první svačina






 mimo značené trasy 

 druhá svačina


 Pája alkoholik :-)

skalní kaplička 

Jak jsme malí proti přírodě...