čtvrtek 9. listopadu 2017

Co tě nezabije

Když jsem se začal otužovat, narazil jsem kromě mnoha videí s Wim Hofem i na knížku napsanou jeho žákem Scottem Carneym. David Schovánek nadšeně avízoval její koupi a tak jsem po ní skočil taky.


"Co tě nezabije" s podtitulem "Jak ledová voda, extrémní nadmořská výška a okolní podmínky obnoví naši zašlou sílu" je kniha lákající na to, že autor je skeptik a už roznesl na kopytech mnohé jiné pseudoléčitele a podvodníky. Když si na Wim Hofa posvítil, zjistil, že na tom něco je a stal se nadšeným praktikujícím jeho metody. Jezdil po světě, navštívil odborníky, sportovce a další nadšence a o tom všem píše.

Ta knížka není úplně špatná. Začátek je čtivý, ale člověk by čekal více praktických návodů. Na metodě Wima Hofa není sice nic moc složitého, ale jsou tam cvičení, která jsou tak špatně přeložena do češtiny, že je nešlo pochopit. Od zhruba poloviny knihy jsou příběhy, kde všude byl a jak to bylo super, ale pokud jste viděli pár videí, už je to trochu opakování. To se ale knížce vyčítat nedá. Horší je to s kvalitou překladu, kdy se občas říkáte, čím Jakub Kotýk při překladu přemýšlel. Asi ani nemusím vidět anglický originál, abych věděl, že "Wim argumentující se dvěmi ženami" mělo být "hádající se". Ale možná se u mě jen sešla znalost angličtiny s citem pro češtinu. :-)

Bonbónkem na závěr knihy je výstup na Kilimandžáro v rekordním čase dvou dní bez aklimatizace, kdy dojde i na hádky a demýtizaci Wima, který je ochoten nechat všechny za sebou a nedopřát jim ani hodinu odpočinku. Na vrchol se tedy dostane Wim, Scott a až pak i po několika hodinách další členové výpravy. Nicméně pořád je úspěšnost 75 % a žádný mrtvý, což je skoro zázrak.

V době nákupu jsem nevěděl, že existuje lepší knížka ve slovenštině s názvem "Učeň ľadu". Podle mnohých je mnohem praktičtěji zaměřená s minimem "omáčky". Už ji mám objednanou. :-)

Kdyby se známkovalo jako ve škole, dal bych 2- (knížka 2, překlad 3).

středa 8. listopadu 2017

Zase na koloběžce :-)

V týdnu jsem absolvoval jeden výběh o délce celých 20 kilometrů. :) V plánu bylo méně, ale tak jsem to pořád prodlužoval, až to nebylo jak zkrátit. A jet tři kilometry tramvají by byla potupa. Počasí nic moc, ale u toho běhu to naštěstí nevadí. Poslouchal jsem Herkulovské příběhy Hercula Poirota.


u studánky

V pátek jsme měli s kolegy doktor(and)y oslavu jejich i mého absolvování. Já dokončil už před prázdninami, ale samotnému se mi to moc slavit nechtělo. Výborný byl Hoegaarden Rosé. Sladký a moc dobrý. A jako panáka jsem měl Malibu. Už jsem holt ve věku, kdy se nestydím za babský pití. :)

Hoegaarden Rosé

V sobotu bylo krásné počasí, tak hurá na vlak a na koloběžku. Jako startovací bod jsem měl opět Křižany, ale z prudkého kopce z nádraží, kde to obvykle kulím šedesátkou, to kvůli větru vůbec nejelo. Protivítr byl tak třetinu cesty. V bývalém vojenském prostoru ralsko jsem si dal na posedu svačinu a frčel dál do lesů pod Bezdězem. Konec byl taky už známými místy kolem Mácháče a Zámeckého rybníku a z České Lípy jsem jel zase vlakem.

před oborou Židlov



Ralsko

svačina

nový geopark u Kuřívod


Bezděz

ptačí pozorovatelna u Zámeckého rybníka

V neděli jsem se vydal na keškový restík do Českého Ráje. Vyrazil jsem po obědě, ale jak jsem bloudil lesem a hledal kešky, tak se připozdilo a začalo se smrákat, když jsem si připravoval večeři. Na turistickou značku už jsem tedy šel potmě s baterkou. Ale byl to prima výlet.


na Kozlově

výhledy

jeskyně

osamělá skála


vaření

první chod

druhý chod :-)

A liberečtí otužilci se nám nějak pomnožili. :-)


středa 1. listopadu 2017

Víkend v Ústí

Teď je u nás pořád hnusně, prší a padají větve a tak je čas na sepsání vzpomínek na víkend v Ústí u Buba a Jany. Víkend to byl senzační. Oslava byla dokonce dvojitá (pátek a sobota) a po hospodě se ještě pokračovalo u nich doma. Ale to už jsem byl trochu KO a usínal jsem. :). Bylo moc prma vidět staré známé i potkat nové.

V sobotu jsem si prošel po keškách Ústí a okolí a počasí vyšlo bezvadně. Navštívil jsem Mariánskou skálu, lom, centrum, Větruši, popraviště, Vaňovský vodopád, Vrkoč, Masarykova zdymadla a Střekov. Nejhezčí byla asi cesta z Větruše k vododopádu s výhledy na zdymadla a Střekov. A líbila se mi cesta lanovkou za 16 Kč. :-) Jen škoda, že byl od rána opar (smog ?) a trhat se to začalo až když jsem se vracel.

z Mariánské skály

na mostě

popraviště

cestou z Větruše...

...k vodopádu

vodopád

na Vrkoči

panorama

Střekov od zdymadel

Větruše cestou zpět

a v hospodě :-)

A ještě jsem vyfasoval spartathlonské pivo, které jsme si šetřili k dobrému jídlu a ta kombinace neměla chybu. Ještě jednou díky!

pivo a sojové výpečky

Taky trochu běhám, protože na koloběžku je hnusně a brzo tma a jezdit v blízkém okolí mě nebaví. Takže se raději budu trápit při běhu než si kazit radost z koloběžky. Ale ono to zase takové trápení není. Občas to je i fajn. Tyhle fotky jsou z "čistícího" běhu, kdy vlivem silného větru popadalo spoustu větví a já na sebe vzal roli čističe silnic. :-) Taky jsem otestoval nové podzimní elasťáky na koloběžku. Tedy ony jsou na běh, ale koupil jsem je na koloběžku. :-)

Černá nisa


být viděn
(pro Pulce :-) )


V otužování s kamarádem Jirkou úspešně pokračujeme a už se nám nabalují další nadšenci. Jednou jsme byli už ve čtyřech a v tom jedna žena. Jen jsem už opustil plavání s potápěním hlavy, protože mi jednou hlava nastydla. Kulich to jistí. :-) Naposledy měla voda 7,5 °C.

 


s Míšou a Pepou
všechny fotky od JIrky (www.zuzanekjiri.cz)

P.S. Měla babka čtyři jabka se vrací na scénu :-)

pondělí 16. října 2017

Otužování a nový dřívkáč aneb pyromanem snadno a rychle

S velkým koloběžkovým absťákem jsem po dovolené vyrazil na koloběžku do okolí Osečné. Nějak mi nevyšel odjezd vlaku do Křižan a tak jsem to vzal přes Ještěd. Všude plno lidí, co to neměli v hlavě v pořádku a motali se zleva doprava a zpět. Nemyslím děti, u těch to je normální. Ale když jde dospělý člověk prostředkem někde, kde je provoz, tak je to kandidát na Darwinovu cenu. Po sjezdu z Ještědu už jsem nepotkal skoro ani živáčka. Jen před Osečnou kamaráda na kole. Našel jsem pár kešek a když jsem dojel do Mimoně, měl jsem ještě dost sil, tak jsem si to trochu protáhl na pěkných 60 km. Po desetidenní přestávce mě pak bolely nohy a zadek. :-)






Druhý den jsem šli s Pájou na výlet do okolí Chrastné. Je tam toho spousta zajímavého a taky krásný vodopád, ve kterém jsem se v rámci otužování chtěl vykoupat. Otužovat jsem se začal od září ranní sprchou a dovolená v Řecku mi to trochu "zkazila", protože tam nebyl pořádně studená voda, ale doma jsem se do toho zase rychle dostal a byl čas zkusit to v přírodě.

panoráma z Chrastenského vrchu 

sestup 

přes potok :-) 



vodopád

Další týden v úterý jsem si v rámci boje proti špekům vyběhl (spíš vyšel :-) ) na Českou chalupu. Nebylo to tak hrozný a přišlo mi to i kratší, než jsem si pamatoval. Občas si tam možná vyběhnu na pivo. :-) V pátek vzal Kesi na výlet do Jizerek. Jen kousek nad Českou chalupu, ale moc se nám to líbilo. :-) Vyzkoušel jsem nový skládací dřívkový vařič je skvělý. Ten z Ikey byl taky fajn, ale musel se něčím podložit, aby měl tah (většinou klacíky nebo kameny) a ty klacíky po chvíli přehořely. Taky začal reznout. Ten nový má navíc mřížku na grilování, kříž na menší nádoby (třeba plechovku fazolí) a je skladný. Grilování na normálních uhlících není úplně tak pohodlné jako na uhlí do grilu, ale jde to. Místo po ohýnku jsem samozřejmě zalil vodou a zakryl zeminou.

 
podzimní Jizerky


Hoří! 

Kesi má šlachu a je spokojená.




gril 

bufet
(nebyl to záměr, ale stačila chvilka nepozornosti...) 

rozložený vařič 

 Nikdy jsem tu nebyl. :-)

"bobr"

Cestou domů jsem vyfotil nový přírůstek na přehradě. Jednou na procházce Kesi utekla a běžela ho vraždit a v té tmě to Pája identifikovala jako bobra. Tak tomu říkáme bobr, i když to je nutrie. :-)

Další běh byl opět znouzectnost, ale opět moc pěkný. Sice jsem ulovil asi jen dvě třetiny plánovaných keší, ale bylo to prima. Jen nemuselo tolik pršet. Běžel jsem z Borku u Turnova zpět do Turnova přes Český ráj. Takže krajem pískovcových skal a lesů. Cestou jsem viděl kvamta hub a hodně i jedlých, ale nebyl čas. Ke konci zase trochu křeče a pochoďák. Ale když bez tréninku uběhnu 15 km, budu spokojený. :-) Tempo 7:37. :-D


Trosky 

na vyhlídce 

hřiby 

skalní město 



kotrč, ale malý

Následující týden jsem v pondělí vyjel na mikrovyjížďku na koloběžce do Decathlonu a oklikou zpět a ve středu s kámoškou do Jizerek. Jeli jsme okruh jako minule, ale minule bylo světlo. Tentokrát byla tma, všude bahno a po kanále to byla cesta smrti. :-) Navíc byla uzavřená hráz přehrady, tak jsme to museli vzít po dřevěném mokrém chodníčku a tentokrát jsem to byl já, kdo málem hodil tygra. A když jsme si chtěli dát pivo, byla Nová louka zavřená. Tak jsem si ho dali až v Liberci.

na Nové louce

Další pátek zase s Kesi na výletě. Tentokrát nebylo zbytí, protože byla Pája v Egyptě (dlouho totiž nebyla u moře :-D ). Ale kešky s Kesi jsou fajn. Dokud nehoní zvířata (tentokrát kachny). Vydali jsme se do údolí Plakánku u Kosti. Věděl jsem, že tam to údolí je, ale co si pamatuji, nikdy jsem tam nebyl. Je tam opravdu krásně a v pátek odpoledne minimum lidí.


skalní byt Barušky 

 Kost


 údolí Plakánku

zbytky mlýna

Humprecht 

Oklikou jsme se vrátili ke Kosti a pak šli prozkoumat jedno údolí mimo značené trasy. Tam jsme narazili na rybníček s kachnami Aničkou, Zuzankou a Karlem, které Kesina honila. Kachny vždycky uplavaly, ale když jsme se sem vrátili, radši jsem Kesinu přivázal. Místo se přímo vybízelo ke svačině a stejně jsem musel vstřebat alkohol z piva. Tak jsem zase rozdělal dřívkáč a koukal do ohně. :)

pivo pod Kostí 

 cedule u piknikového posezení

Kesi na lovu

vodopád :-) 

Anička, Zuzanka a Karel (pořadí neznámé) 






Na sobotu jsem udal Kesi a vymyslel trasu přes Jizerky, kterou jsem jezdíval na kole, ale cestou jsem ji trochu přeplánoval a místo sjezdu do Desné to vzal po magistrále do Bedřichova a pak domů. I tak to bylo výživné a doma jsem sotva pletl nohama. :-) Ještě ráno před výletem jsem se byl s kamarádem vykoupat v přehradě a pořídili jsme si zrcadlovkové selfie s novým otužovacím kulichem. :-) Pak mi ještě ukázal, kde je konstrukce na cvičení, o které jsem předtím nevěděl.

s Jirkou

nová konstrukce
(obě fotky od Jirky (www.zuzanekjiri.cz))

Šolcův rybník 

stoupání na Smědavu 

u Černé Nisy 

V neděli jsme šli na výlet s doktorandy. Minule jsem se prý jako plánovač osvědčil a hlavně znám asi nejlépe okolí. Výlet se všem moc líbil, ale asi jsem si nastavil moc vysoko laťku, protože tohle se bude špatně překonávat. Jediná mínus bylo to, že jsem řídil a nemohl si dát pivo. Ale i s pitem to bylo fajn. Chvíli se nám to sice začalo zvrhávat v houbaření, ale tomu jsem učinil přítrž. :-)

"Je zima, nechce se nám z auta." :-) 


 místo bývalé těžby uranu


Skalní divadlo 

výstup na Děvín 


a ohýnek :) 

Peču. :-D

A ještě pár fotek od spoluvýletnice Jitky.